každá cesta má jiný cíl

Při stavbě nových silnic platí, vyrobit od stabilní únosné vrstvy až po rovný a profilově přesný povrch silnice dobře spojený povrchový balík - lhostejno, zda z asfaltu nebo betonu. Jaká kritéria jsou při tom důležitá? Jaké postupy jsou nutné? Které stroje se používají?

pokládka nosných vrstev

Únosná vrstva tvoří základ pro povrch silnice. V závislosti na očekávaném zatížení se těleso silnice buduje z různých vrstev rozdílné tloušťky, aby odolalo nejrůznějším povětrnostním podmínkám a fungovalo po desetiletí. Nejspodnější vrstva sestává převážně z nevázané směsi minerálů ze štěrku, drti a drceného písku, aby se docílilo požadované únosnosti a aby se dopravní zatížení odbouralo do té míry, že se rovina, nacházející se pod tím, nezdeformuje.

V mnoha případech je nespojená nosná vrstva přestavěna spojenou nosnou vrstvou. Jako pojivo se používá převážně asfalt nebo cement resp. vápno. U směsí s asfaltem se hovoří o asfaltových únosných vrstvách v úpravě za tepla nebo za studena - podle toho, zda se jedná o teplou nebo studenou směs. Pokud minerální směs pojí cement nebo vápno, hovoří se o hydraulicky spojených únosných vrstvách.

pokládka asfaltu

Pokládka asfaltu je logistický mistrovský výkon. Stále se musí dbát na to, aby byl na místě dostatek směsi a aby materiál nechladnul. Tým strojů je přitom nenahraditelný: finišer a silniční válec.

První v pokládacím týmu je řidič nákladního auta, které plní asfalt do zásobníku finišeru. Dva nezávisle na sobě pracující lopatkové pásy dopravují materiál strojem dozadu, kde se rovnoměrně rozdělí dvěma na sobě nezávislými rozptylovými, rotujícími dopravními šneky. Teplota při pokládce by měla být u standardní směsi stále 110°C, aby pro zhutnění zůstal otevřený co největší časový prostor.

U moderních silničních finišerů je možné zhutňovací agregáty pokládkové pažiny cíleně řídit. Především vysokokompresní pažiny docilují již velmi dobré zhutnění. Tak následující válce dosahují v několika málo přechodech požadované konečné zhutnění.

zhutnění asfaltu

Zhutnění asfaltového povrchu má vytvořit rovnoměrný, co nejdrsnější povrch vozovky a trvale vzájemně spojit jednotlivé vrstvy asfaltu, tak aby byla docílena vysoká trvanlivost a odolnost vůči opotřebení a trvalá hladkost. Válce snižují obsah dutých míst. Tím je asfalt rezistentnější vůči namáhání a má delší trvanlivost.

V zásadě platí: Čím vyšší je teplota pokládané směsi, tím lépe se podaří zhutnění. Vhodný rozsah teplot je při tom závislý na složení směsi, tloušťce povlaku a druhu pojiva.

Řidič válcovací soupravy začíná se zhutněním na přípojkách, odtud válcuje podél okraje vozovky. Další přechod slouží k přitlačení povlaku. Při hlavním zhutnění se používá především dynamické zhutnění. Bandáže se překrývají v horizontálním (oscilace) a vertikálním (vibrace) chvění, čímž se výrazně zvyšuje účinnost zhutnění. Následné "vyžehlení"

pokládka betonu Insert

Beton je materiál se zvlášť dlouhou životností, který je vhodný především pro ty silnice, které musí vydržet vysoké zátěže. Standardními postupy finišerů s posuvným bedněním se v první řadě budují velkoplošné vozovky, startovací a přistávací dráhy. Nejprve nákladní auta složí beton před stroj. Pomocí šnekového dopravníku nebo vzpěry rozdělí finišer s posuvným bedněním beton na celou šířku pokládky a vytvaruje posuvným bedněním betonový profil pro vozovku. Uvnitř bednění kmitají vibrační hlavy o vysoké frekvenci a tím vyhání vzduch z betonu, který se tímto způsobem zhutňuje.

Současně může finišer do čerstvého betonu zavibrovat kolíky nebo kotvy. Ty slouží jako armatura. Nad armovacími prvky budou později nařezány spáry do betonového tělesa. Tak je zajištěno, že trhliny, které naprosto nutně vzniknou zatíženími a výkyvy teplot, budou do betonového tělesa uvedeny kontrolovaně.

Příčné a podélné hlazení rovnají vozovku. O drsnou strukturu povrchu se mnohonásobně postará táhnoucí se jutový hadr. Rovnoměrného vytvrzení betonu se dosáhne nanesení disperze na čerstvý beton, většinou se pro to používá zařízení pro dodatečnou úpravu.

pokládka betonu Offset

Patníky, ochranné stěny na středových pásech dálnic, koryta pro odtok vody - existuje mnoho tvarových dílů z betonu. Pomocí technologie hlazení se takové monolitické profily vytvoří offsetovým postupem snadno a hospodárně.

Při ofsetovém postupu předává zpravidla domíchávač betonu materiál do plnícího zařízení. Tím je podle výběru dopravován materiál přes výkyvný dopravník nebo výkyvný dopravní šnek dopravován do bočního offsetového posuvného bednění, umístěného na finišeru. Během pohybu offsetového finišeru dopředu vytváří posuvné bednění monolitický profil. Šířka pásu možných tvarů a velikostí je enormní, ať se jedná o často používané formy, např. New Jersey profil, nebo speciální provedení.

Offsetové aplikace sahají od omezení vozovky přes vodící stěny s maximální výškou 2 metry až po umělé odtoky nebo úzké cesty. Offsetová pokládka je ve srovnání s ruční pokládkou prefabrikovaných dílů rychlejší a efektivnější.

CS